PEER GYNT SE VRACÍ NA VINOHRADY. PO STO LETECH!

Ibsenův Peer Gynt znovu – po sto letech

Sto desáté narozeniny našeho divadla si připomínáme premiérou jednoho z titulů v českém moderním divadle repertoárově nejúspěšnějších, který Vinohrady uvedly před sto lety v české premiéře. Poprvé stanul Peer Gynt na českém jevišti 24. května 1916, hrál ho dědeček dnešního člena vinohradského souboru Václav Vydra a režie se ujal zakladatel moderní české režie K. H. Hilar.

Jelínkova dobová recenze v Lumíru si všímá neobyčejné kvality Ibsenova textu: „Dramatická báseň, v níž mladý Ibsen vypořádával se za svého italského exilu s palčivými otázkami národními, má přes svůj lokální kolorit /…/ silný všeobecně ideový podklad a tak mohutný proud poezie, že přerůstá své původní určení a nalézá podnes i mimo Norsko živý ohlas.“ Dodejme – ohlas hry přerůstá dalece i čas vzniku hry a Gynt patří k repertoárovým trvalkám.

Hilar, soudě podle recenze, inscenoval už hru se slavnou scénickou hudbou, kterou E. H. Grieg složil roku 1876 pro nastudování Gynta v Oslu a později přepracoval do dvou samostatných svit. Zadáte-li do vyhledávače YouTube název jedné z jejich nejpopulárnějších částí, Solvejžiny písně, najdete desítky odkazů na různá zpracování, od Anny Netrebko po Duka Ellingtona. Text původně literárního, k četbě určeného dramatu, je, podle recenzenta: „příliš rozsáhlý, aby mohl být za večer promluven na jevišti. Ve snaze zachovati z něho pokud možno nejvíce, zašel režisér trochu daleko: premiéra trvala téměř šest hodin. /…/ Smělý pokus Dra Hilara se potkal s plným úspěchem.“ Ale až poté, co režisér „pro reprisy obětoval celé dvě scény, aby délka představení byla normální.“

Peer Gynt se na Vinohrady vrátil ještě jednou, roku 1937, ve Stejskalově režii a úpravě. Hru bylo třeba vždy upravit, nejen kvůli její délce, ale také velikému množství různých vedlejších a pomocných postav. Úpravou – ba dokonce významovým zkomolením, byl také překlad B. Mathesia, který byl od roku 1948 nastudován mnoha českými divadly. Mathesius vynechal celé čtvrté dějství hry a text přebásnil a dobásnil do téměř pohádkové romantizující podoby. Až v 90. letech díky úsilí tehdejší dramaturgie činohry Národního divadla vznikl nový, originálu věrný překlad nordisty J. Vohryzka a básníka J. Brucknera. Ten se také stal východiskem našeho nastudování.

Za samoty severské přírody, kterou ještě ovládá archaický svět mytických bytostí, trollů, vyhání egoistická povaha mladého Peer Gynta do velkého světa moderní civilizace páry a železa, kolonialismu, mocenských konfliktů ekonomických, vojenských, náboženských i filosofických. Zde všude, ve světě bez Boha, se snaží moderní hrdina „být sám pro sebe“ a zanechává při hledání sebe sama za sebou jen zmar a citovou spoušť. Na konci hektického, ale zmarněného života potkává Peer Gynt autoritu v podobě Knoflíkáře, který hrozí, že jeho existenci jako prázdný nepodarek přetaví v žáru bytí. Jedině láska věrné Solvejgy, kterou Peer zradil a na kterou na dlouhá léta zapomenul, ho – snad – může zachránit.

Vstupenky na březnové reprízy můžete rezervovat zde.