O hře
„Ještě mi zazpívejte. Jak se přemlouvá neštěstí. Jak něčí oko uprosilo nůž! Jak čísi hrdlo přemluvilo kopí!“
Je noc, cesta se ztratila ve vzrostlém lese, každý krok je nejistý, východisko z bloudění není vidět, jen z dálky sem zaznívá ozvěna kostelních zvonů, zvoucích ke slavnosti.
Dvě hladové potulné zpěvačky, které na tuto slavnost míří nabídnout svůj kumšt, sní o městě, teple, jídle a lásce, ale jen zmateně klopýtají a padají do děr po vyvrácených kořenech. Jsou přesvědčeny, že ještě před časem cestu dobře znaly, nyní se ve tmě ztratila.
Vynikající český básník, literát, překladatel (připomeňme jen Learovy slavné limeriky či neméně slavný překlad Rostenovy knihy Pan Kaplan má třídu rád) a dramatik Antonín Přidal (1935 – 2017) píše komorní drama Pěnkava s Loutnou v sedmdesátých letech. Po nadějných rozhlasových a knižních debutech rozvrátí okupace a normalizace i Přidalovu slibnou kariéru. Autor odmítne kolaborovat a bloudí také temnotami doby, vystavován pokušení. Příběh hry je situován do středověku, ale smysl autorské výpovědi vyjadřuje životní pocit sedmdesátých let.
Zpěvačky narazí na podivné stavení, ve kterém žije prastará osoba. Nabídne jim útulek, pokud jí ovšem dokážou zaujmout příběhem, který ještě nezná. Ukazuje se, že veškerý kumšt obou komediantek si málem vyláme zuby na znalém a vše negujícím postoji této chtonické stařeny. Je to obraz napínavého souboje lidské tvořivosti a naděje s temnou a rezignovanou částí lidské duše.
Autor opatřil tento malý dramatický a básnický klenot, který svou nefalešnou a nefalšovanou nadějeplností překročil dobu svého vzniku, těmito i dnes platnými slovy: „Potěcha roste někde mezi útěchou a radostí, je to bylinka nekřiklavého květu, ale posilující, nikoli omamného kořene.“
Premiéra 9. září 2020 ve Studiové scéně
Délka představení: 60 minut
