O hře
Komponovaný večer Pražského komorního baletu v jedinečné choreografii Pavla Šmoka,
Petra Zusky a Marka Svobodníka, kterým se vynikající tanečník Igor Vejsada rozloučí s profesionální taneční kariérou.
Holoubek
Choreografie: Pavel Šmok
Hudba: Antonín Dvořák
Kostýmy: Petra Lebdušková podle původních návrhů Věry Mejtové
Scéna: Petra Lebdušková podle původních návrhů Milana Čecha
Nastudování: Kateřina Dedková – Franková
Tančí: 12 tanečníků
Délka: 20 minut
Premiéra: 9.4.1993
Obnovená premiéra: 23.10.2016
Holoubek je známou baladou Karla Jaromíra Erbena, na jejíž motivy napsal Antonín Dvořák v roce 1896 ve Žďáře tuto stejnojmennou symfonickou báseň. Mladá žena, která otráví svého manžela kvůli mladšímu nápadníkovi prožívá kruté výčitky svědomí, které ji nakonec doženou k sebevraždě.
Pavel Šmok k premiéře Holoubka v roce 1993 uvedl: „Dvořák ve svém Holoubkovi nesleduje Erbenovu baladu nijak ‚doslovně‘. Proto ani moje taneční ztvárnění ‚nevypráví‘ děj přímočaře. Zvolil jsem tu formu ‚divadla na divadle‘ a zasadil příběh do prostředí podivného masopustu: příběh se proměňuje jakoby ve vdovin zlý sen, noční můru, a něžný holoubek ve smrtihlava.“
Vladimír Vašut se v knize „Pavel Šmok na přeskáčku“ k Holoubkovi vyjadřuje takto: „Holoubka považuji za jeden z vrcholných Šmokových dramaturgických výkonů (a že jich bylo, vždyť drtivou většinu libret si napsal sám!). Bláznivý a třeštivý živel výhružných a potměšilých maškar dějem nejen provází a nejen člení příběh do různých „reálných“ a fantazijních sekvencí, ale zároveň děj tmelí; funguje tu rovněž na způsob filmového střihu či prolínačky. Maškary jakoby náhodou vždy připravují další scénu; činí tak obratnou manipulací s rekvizitami, jež se mění v symbolické znaky.“
pauza 20 minut
Růže
Choreografie: Petr Zuska
Hudba: Jiří Tichota & Spirituál kvintet (výběr písní z alba „Písničky z roku raz dva“)
Kostýmy: Roman Šolc
Světelný desing: Pavel Kremlík, Petr Zuska
Nastudování a asistent choreografie: Linda Svidró
Tančí: 8 tanečníků
Délka: 25 minut
Světová premiéra: 2010
Album ‚Písničky z roku raz dva‘ je myslím úplně první LP deskou skupiny Spirituál kvintet. V té době většina z jejích členů – tvůrců i interpretů – sotva odrostla teenagerovským letům. Moje osobní, pochopitelně o mnoho let pozdější zkušenost s písněmi na této desce, se výrazně váže na mé rané platonické a erotické srdeční záležitosti. Ač se zde jedná o úpravy českých, německých, francouzských či skotských balad z dávných časů, celá věc je velice úzce spjata s mládím, a to i z hlediska poetiky veršů. Má ‚variace‘ na toto téma byla v roce 2010 věnována právě mladým interpretům – čerstvým absolventům pražské Taneční konzervatoře. A teď je tomu díky bohu nejinak v rámci úzké spolupráce Pražského komorního baletu se studenty Tanečního centra Praha. Opět jde více méně o teenagery, kteří mají ve vínku přirozenou čistotu a upřímnost, humor i naivitu a hlavně lásku. Lásku, která se stane ‚růží‘– leitmotivem a titulem tohoto kousku, jelikož stejně jako láska je obdařena květy, které voní a zároveň trny, které zraňují.
pauza 20 minut
Chvilka POEzie
Choreografie: Marek Svobodník
Hudba: Jaroslav Ježek a Bedřich Nikodém
Hudební koláž: Marek Svobodník
Návrh scénografie: Petr Siedlaczek
Návrh kostýmů: Pavel Knolle
Světelný design: Karel „Karlos“ Šimek
Asistent choreografie: Igor Vejsada
Tančí: 5 tanečníků
Délka: 20 minut
Světová premiéra: 18.12.2016 v Praze
Černá taneční groteska na motivy proslulé basně Edgara Allana Poea "Havran".
"S čekáním přichází nejedna kratochvíle, třeba i smrt."
O choreografech
Pavel Šmok (1927 - 2016)
Narodil se 22.10.1927 v Levoči v rodině českého stavebního inženýra. Po studiu na Vyšší škole průmyslové, několika semestrech na ČVUT a krátké herecké kariéře v divadle E. F. Buriana se dostal k baletu. Absolvoval taneční oddělení pražské konzervatoře a jako sólový tanečník demi-charakterního typu působil v pražské Armádní opeře a v Plzni.
V letech 1958-61 byl šéfem baletu v Ústí nad Labem, další tři sezóny pracoval v Ostravě. Roku 1964 se stal spoluzakladatelem a choreografem samostatného zájezdového souboru Balet Praha, který byl v tehdejším „východním bloku“ unikátem. Mezi nejvýznamnější díla tohoto období patří Rossiniáda (G.Rossini 1964), Fresky (B.Martinů 1965), Nedbalky (O.Nedbal 1966) a zejména Listy důvěrné (L.Janáček 1968).
V roce 1970 přijal Šmok angažmá v Basileji, kde stál v čele baletu po tři sezony. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Až v roce 1975 mu byla z pražského Divadla Rokoko nabídnuta spolupráce a začal se rodit Pražský komorní balet. Z rozsáhlého repertoáru jmenujme Americký kvartet (A.Dvořák 1977), Pia Fraus (K.Odstčil 1974), Z mého života (B.Smetana 1983), Zjasněná noc (A.Schönberg 1986), Trio g-moll (B.Smetana 1991), Stabat Mater (A.Dvořák 1995).
Během své kariéry Šmok vytvořil více jak sto choreografií, a to nejen pro balet, ale i pro operu či operetu. Spolupracoval s televizí a filmem. Choreograficky se podílel mimo jiné na Prodané nevěstě v Metropolitní opeře v New Yorku.
Pavel Šmok ovlivnil výrazně vývoj českého uměleckého tance 20. a 21. století. Jako pedagog Katedry tance Akademie múzických umění v Praze vychoval generaci českých choreografů. Jeho osobitý choreografický styl se stal v české choreografii svébytným fenoménem.
V roce 2012 získal Cenu Ministerstva kultury za celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v ČR a propagaci české hudby a tanečního umění ve světě.
Pavel Šmok zemřel v Nekoři 4. dubna 2016.
Petr Zuska (*1968)
Choreograf a režisér, tanečník
Petr Zuska představuje tvůrce evropského formátu, v českém tanečním kontextu zosobňuje výjimečného choreografa, který spolupracuje s významnými světovými baletními soubory. Ve svých dílech využívá širokou škálu tvůrčího rukopisu od vysokého bel canta neoklasického stylu přes inovativní přístup k moderní tvorbě. Jeho inscenace jsou promyšlené, plnokrevné, odrážejí svět symbolů či archetypů, duchovní otázky i morální principy. Jako jeden z mála tvůrců dokáže vložit do svých děl humor, vtip a nadsázku.
Petr Zuska vystudoval choreografii a režii neverbálního divadla na HAMU (1994). Během své interpretační kariéry byl sólistou Pantomimy Ladislava Fialky v Divadle na Zábradlí, Pražského komorniho baletu Pavla Šmoka, baletu Národního divadla, baletních souborů v Mnichově, Augsburgu a Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. Vystupoval nejen v baletech klasického repertoáru, ale především v dílech renomovaných současných tvůrců (z Čechů Jiří Kylián, Pavel Šmok či Libor Vaculík, ze zahraničních pak Alvin Ailey, Gerhard Bohner, Robert North, Mats Ek, Hans van Manen, Christopher Bruce, Ohad Naharin, Nacho Duato, Itzik Gallili…) Jako tanečník vystupoval v mnoha zemích po celém světě a v 90. letech byl rovněž stálým hostem baletu ND v Brně a Slovenského národního divadla v Bratislavě.
V letech 2002–2017 byl Petr Zuska uměleckým šéfem Baletu Národního divadla v Praze. V tomto období také vytvořil pro Národní divadlo šest celovečerních baletů a řadu kratších jednoaktových děl. Během Zuskovy šéfovské éry tento soubor hostoval ve 36 významných světových destinacích. Například v Moskvě, Petrohradě, Washingtonu D. C., Houstonu, Athénách, Bonnu, Budapešti, Tallinu, Pekingu, Šanghaji, Paříži, Tel Avivu aj.
Jako tvůrce má na svém kontě (od roku 1990) více než padesát inscenací pro zahraniční i domácí soubory: Hamburg Ballett, Ballett Augsburg, Semperoper v Drážďanech, Lotyšskou národní operu v Rize, Mariinské divadlo, Královský dánský balet, Ballett Deutsche Oper am Rhein, West Australian Ballet v Perthu, Finský národní balet, Les Ballets de Monte-Carlo, Boston Ballet, estonský Teater Vanemuine, Balet Národního divadla v Brně, Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích, Laternu magiku, Pražský komorní balet a Bohemia Balet – soubor Taneční konzervatoře hl. m. Prahy, a samozřejmě pro Balet Národního divadla v Praze. Kromě toho režijně a pohybově spolupracoval na vzniku několika činoherních a operních inscenací.
Za svou interpretační práci a choreografickou tvorbu získal řadu význačných ocenění, jako jsou Cena Thálie (1993 a 1997), Prix Dom Perignon (1999), cena Originální choreografie v soutěžní přehlídce moderního tance (2006, 2008), cena za Nejlepší choreografie roku (1996 a 2002), Cena Českého literárního fondu (1993 a 1994), Cena Opery Plus (2015 a 2017) za výsledky ve vedení Baletu ND a 25 let choreografické tvorby, za choreografii Chvění (2017), Cena Ministerstva kultury ČR za přínos v oblasti divadla (2017).
Marek Svobodník (*1984)
Vystudoval Taneční konzervatoř v Brně, po niž prošel několika angažmá: NDM 2003-06, Laterna Magika 2006-08, NDB 2008-12, od roku 2012 balet ND Praha. Během své taneční kariéry spolupracoval v řadě projektů např: s Pro-ART company, Pas de theatre Ostrava, Katedra alt.herectví DAMU nebo s DEKKADANCERS, které společně s Ondřejem Vinklátem a Štěpánem Pecharem vede od roku 2015.
Jako choreograf vytvořil nebo spoluvytvořil představení Čertstory (divadlo Reduta NDB 2012), Obrazy (ND scéna Kolowrat, 2014), Catch27 (NDB 2014), Chvilka POEzie (PKB 2016). V současné době tvoří choreografie hlavně pro soubor DEKKADANCERS.
Mgr. Igor Vejsada (*1956)
Český tanečník a choreograf. Po absolutoriu tanečního oddělení konzervatoře v rodném Brně studoval rok jako stážista na Baletní akademii Velkého divadla v Moskvě (1975-1976). Dvacetiletou kariéru tanečníka (během níž se úspěšně účastnil domácích a mezinárodních soutěží Bulharsko, Rusko, USA) zahájil v Národním divadle v Brně, kde nastudoval řadu sólových rolí (mj. Merkutio, Romeo a Julie, Podivuhodný mandarín, Pták Ohnivák, Šaman -Svěcení jara, Puk - Sen noci svatojanske, Šašek v Labutím jezeře a Popelce ad.)
Později získal dvouleté angažmá v maďarském Györi Balletu pod vedením Béjartova žáka, choreografa Ivana Markó. Po návratu domů založil New Ballet Brno, kde se aktivně věnoval také současnému tanci, a v roce 1992 se stal členem izraelského tanečního souboru Kibbutz Dance Contemporary Company Izrael, kam je v současné době zván jako pedagog. V roce 1994 mu nabídl angažmá umělecký šéf baletního souboru Národního divadla v Mannheimu Philippe Talard. Hostoval v Evropě i zámoří, účastnil se festivalů v USA, Austrálii, Číně, Taiwanu a Japonsku.
V roce 1995 absolvoval studium choreografie na bratislavské VŠMU a začal se intenzivně věnovat pedagogické a choreografické činnosti. Od roku 1996 byl šéfem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde vytvořil desítky baletních inscenací (Coppélia, Bílé sny, The Beatles, The Doors, Dvořák – Requiem, Romeo a Julie, Labutí jezero, Sněhurka a sedm trpaslíků, Spor aneb Dotyky a spojení, Zázrak v tichu – s Philippem Talardem a Ericem Trottierem – ad.). Působí také jako lektor na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Spolupracoval s operním souborem NDM (mj. Oberon, Němá z Portici, Dvě vdovy, Kníže Igor, Rigoletto, Divadlo za bránou, Jeji pastorkyňa, Manon Lescaut, La rondine, Život prostopášníka, La Wally, Hamlet ad.); spolupracoval a spolupracuje i s činoherním (Moliére, Amadeus) a operetním souborem NDM (Kat a blázen, Zvoník u Matky Boží). Jako host vytvořil choreografii pro operu Mefistofeles ve Státní Opeře Praha. Věnuje se teoreticko-vzdělávací činnosti v oboru současného tance a je zván do odborných porot mezinárodních tanečních soutěží a festivalů. Je členem mezinárodní poroty prestižního udílení cen Balet Dance Forum Monaco, které uděluje ceny za nejlepší taneční výkony, dále nejlepším tanečním souborům, nejlepším choreografům a za dlouhodobou činnost v oboru tanec, balet. Významná je jeho pedagogická a choreografická spolupráce s vozíčkáři – klienty Múzické školy v Ostravě-Mariánských Horách a O.S. Bílá hulubice. Také založil nezávislý taneční soubor Houby balet.
Od roku 2014 opustil pozici šéfa baletu a byl baletním mistrem a choreografem baletního souboru Národního divadla moravskoslezského.
V březnu 2016 nastoupil na pozici baletního mistra Pražského komorního baletu a od roku 2017 je současně pedagogem Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia.
