PO ROCE SE NA SCÉNU VRACÍ ČESKÝ ROMÁN!

RECENZE: Na Vinohradech jdou od Českého románu k dnešku

12. 9. 2020, 15:55 – Praha
Radmila Hrdinová, Právo

Český román herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové patří k stěžejním dílům naší literatury druhé poloviny 20. století, ve skutečnosti ho však přečetl málokdo. O to cennější je, že se ho pražské Divadlo na Vinohradech rozhodlo převést na jeviště. Premiéra odložená z 20. března se uskutečnila v pátek 11. září.

Důvodů, proč se Český román míjí se čtenáři, je hned několik. Totalitní režim ho nechal na dlouhá desetiletí odstranit z knihoven, pro dnešního čtenáře je zase osobní, až exaltovaný tón, jimiž je psaný zejména první díl, těžko stravitelný. Autorka ho ale psala z rozbolavělého srdce poté, co Karla Čapka uštvala česká pomnichovská společnost k smrti.
Scénář Jana Vedrala čerpá nejen z Českého románu, ale i pamětí Olgy Scheinpflugové Byla jsem na světě a z řady autentických textů Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky, Tomáše Garrigue Masaryka, Václava Černého a dalších postav, které v inscenaci vystupují.

Text i inscenace v režii Radovana Lipuse se až na malé výjimky daří vyhnout didaktické popisnosti hesla Karel Čapek i zobrazení autorčina „milostného románu první republiky“ a míří k obecnější výpovědi. Samozřejmě je poctou oběma osobnostem, s vinohradskou scénou spojených, ale zároveň je i při nutné zkratce dobře zachyceným portrétem potenciálu tvůrčí inteligence první republiky.

A co víc, vystupuje z něho jasná, byť nenásilná analogie se sesuvem morálních i hodnotových kvalit současné společnosti, znovu napadající své intelektuální elity. V neposlední řadě je i poctou českému divadlu a herectví, i když na umělecký svět hledí tvůrci se zdravě kritickým nadhledem i humorem.

Dramatický spád s emotivním vyústěním
Český román pokračuje v dramaturgické linii respektující jak vinohradského génia loci, tak i tvar velké divadelní fresky prolnuté do konkrétních lidských osudů. Olgu Scheinpflugovou ztvárňují tři herečky v různých životních obdobích – Tereza Císařová se zmocňuje štěněcí dychtivosti a neomalenosti osmnáctileté Olgy, Simona Postlerová s hereckou uměřeností kreslí ironický nadhled i nostalgii zralé herečky. A Andrea Elsnerová prožije hořce a bolestně nejtěžší chvíle po Čapkově boku. Dohromady skládají jasný, srozumitelný a lidsky silný portrét těžce zkoušeného i plně prožitého lidského osudu.

Jan Šťastný má Čapkovu chlapeckou plachost a ostýchavost, nechuť k patosu a sebelítostí i jeho intelektuální noblesu. Tu s ním sdílí, spolu s vlídným humorem, i prezident Masaryk Petra Kostky. Carmen Mayerová zaujme precizně odlišenými portréty Marie Hübnerové a Leopoldy Dostalové, Tomáš Dastlík coby doktor Steinbach je galantním Horáciem v pozadí, vždy připraveným k záchraně. Ale své místo má v inscenaci každý, včetně živého dialogu jasné trubky a zádumčivého tenorsaxofonu.

Režisér Lipus po vinohradských Sňatcích z rozumu znovu prokázal, že si s velkým jevištním plátnem dobře rozumí. Po trochu rozvleklé první polovině dostalo na páteční premiéře představení po pauze dramatický spád a gradovalo k emotivnímu vyústění. Snad jen scéna Davida Baziky je až příliš monumentální a chladně neosobní. Byť sugeruje téma jeviště jako prostoru pro osobní, politická i umělecká střetnutí, herecké výkony se na ní spíš ztrácejí.

Český román je inscenací pro starší i mladší generaci, protože vypovídá skrze minulost o současnosti. Premiérové publikum ji ocenilo potleskem ve stoje.

Více o inscenaci zde.
Trailer si můžete pustit zde.
Vstupenky rezervujte zde.