Rozhovor s režisérem Radovanem Lipusem

Radovan Lipus: režisér, autor a spoluscénárista cyklu Šumná města, „kavárenský povaleč po celé republice včetně malých měst“ – jak sám sebe charakterizuje, muž, který chodí v klobouku a programově stále ještě nemá mobil…Působíte jako spíše jako současník Fráni Šrámka než jako člověk moderní doby…Není podle Vás tak trochu anachronismus inscenovat Fráňu Šrámka na počátku 3. tisíciletí? Čím je hra přitažlivá pro Vás?
Je-li na počátku 3. tisíciletí anachronismem Šrámek, pak je na jevišti anachronismem každý klopýtavý projev citu. Trapný, bolestný i zajíkavý pokus o společně sdílenou intimitu. Můžeme se lásce nahlas vysmát, ale tiše po ní každý prudce touží, v skrytu. Myslím, že bohužel žijeme spíš v době deficitu citu...

Rád používáte méně běžná slova , jako je třeba právě slovo ŠUMNÝ“. .. Jaký jazyk používá Šrámek ve své hře? Je dnes Šrámkův jazyk pro diváky vůbec srozumitelný?
Slovo šumný je zcela běžný a použivaný výraz na Těšínsku, v mém rodném, horském zádumčivém kraji. Všechna slova jsou jako ovoce, hořká, sladká i trpká. U Šrámka nikoliv ve skleníku, ale jako divoké třešně v lese zrají. Herci je zatím zdá se, s velikou chutí a rozkoší pojídají... Snad se to v našem představení taky přenese i na diváky.

Opakovaně pracujete s některými herci, s nimiž jste se už setkal při práci na inscenaci Dvojitý agent (S. Postlerová, J. Šťastný, S. Skopal…). V čem je podle Vás síla vinohradského hereckého souboru?
V čem je síla vinohradského souboru? Jeho špičkové herce zdobí inteligence, pokora, šarm a vtip. Moc dobře vědí, že pravá síla je v souhře. Ansámbl z francouzského ensemble, znamená mimo jiné také dohromady, spolu. Ti nejlepší z nich vědí: sám zahraju mnoho, ale společně: hraju líp.

rozhovor připravila Z. Paulusová