O hře
3 ČESKÉ KVARTETY
Speciální host ZEMLINSKÉHO KVARTETO
Termín představení: 21. květen 2017, 19:00, Divadlo na Vinohradech v Praze
Komponovaný večer představí 3 choreografy různých generací tvořící na hudbu význačných českých skladatelů. Premiéra byla uvedena při příležitosti uplynutí 50 let od založení souboru Balet Praha, předchůdce Pražského komorního baletu.
Představení bylo součástí oslav Roku České hudby 2014
Hudba: Antonín Dvořák - Vladimír Sommer - Bedřich Smetana
Choreografie: Mário Radačovský - Hana Polanská Turečková - Pavel Šmok
Tančí: Pražský komorní balet
Hrají: Zemlinského kvarteto
SLOVANSKÝ KVARTET
Hudba: Antonín Dvořák (Smyčcový kvartet "Slovanský")
Choreografie: Mário Radačovský
Návrh kostýmů: Monika Kletečková a Mário Radačovský
Světelný design a projekce: Jakub Sloup
Česká premiéra: 5.10.2014 Stavovské divadlo v Praze
Tančí: 8 sólistů Pražského komorního baletu
Délka: 30 minut
Slovanský kvartet je jednou z nejosobitějších a nejvyhraněnějších Dvořákových komorních skladeb. Jedná se o dílo šťastné životní pohody, radosti z dosažených úspěchů i nabytého uměleckého sebevědomí. Výrazná melodika, vzácná dokonalost kompoziční práce a zvuková ušlechtilost řadí toto dílo k nejkrásnějším kvartetním skladbám světové hudby. Stejně laděná je i choreografie Mária Radačovského, jehož ústředním tématem je žena - žena milovaná, opouštěná, osamocená, sama sebou, hledající, milující. Autor nahlíží do niterných pocitů ženy, ať už jde o radost ze života, lásku, smutek či hněv..
ČERNÉ ZRCADLO
Hudba: Vladimír Sommer (Smyčcový kvartet d-moll)
Choreografie: Hana Polanská Turečková
Scéna a kostýmy: Vladimír Houdek
Světelný design: Jakub Sloup
Česká premiéra: 5.10.2014 Stavovské divadlo v Praze
Tančí: 4 sólisté Pražského komorního baletu
Délka: 30 minut
Existenciální abstraktní balet jako metafora nikdy nepoznaného tajemství života a světa. Choreografie je inspirována obrazem Vladimíra Houdka "Černé zrcadlo". Spolupráce Hany Polanské Turečkové a Vladimíra Houdka by se dala popsat jako "jevištní či filmová koláž tance a malby hledající definici vztahu mezi jazykem těla a obrazovým ztvárněním" a je silně inspirovaná modernismem. "Ústředním zájmem tvůrčí dvojice jsou současné možnosti abstrakce, která je vždy procesem, vztahem, abstrakcí něčeho a nikdy nedosáhne vytoužené čistoty a bezvztažnosti." Ideu obou umělců podporuje i existencionální kvartet Vladimíra Sommera.
Z MÉHO ŽIVOTA
Hudba: Bedřich Smetana (Smyčcový kvartet "Z mého života")
Choreografie: Pavel Šmok
Nastudování: Kateřina Dedková - Franková
Návrh kostýmů: Jan Dušek
Světelný design: Jakub Sloup
Premiéra: 16.11.1983
Obnovená premiéra: 5.10.2014 Stavovské divadlo v Praze
Tančí: 6 sólistů Pražského komorního baletu
Délka: 28 minut
Kvartet Z mého života patří mezi vrcholná díla světové komorní tvorby. Jeho obsah vyplývá z názvu: je to jímavá niterná zpověď skladatele, zamyšlení nad dosavadním životem s jeho radostmi i strastmi, nadějemi i zklamáními, je to i vyznání víry ve vlastní vznešené poslání a hořká rezignace z marného zápasu se zákeřnou chorobou (kvartet vznikl dva roky po Smetanově ohluchnutí). Tragický patos nerovného boje umělce s nevyléčitelnou nemocí se stal i ústředním tématem Šmokovy choreografie.
O choreografech
Mário Radačovský
Absolvoval Taneční konzervatoř Evy Jaczovej v Bratislavě a v roce 1989 nastoupil do baletu Slovenského národního divadla, kde působil jako sólista. Roku 1990 zvítězil v Československé baletní soutěži v kategorii A. V letech 1992–1999 působil v Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána v Haagu, kde měl příležitost spolupracovat se světovými choreografy jako jsou Jiří Kylián, Mats Ek, Nacho Duato, Ohad Naharin, William Forsythe, Édouard Locke a další. V roce 1999 se stal hlavním sólistou souboru Les Grands Ballets Canadiens v Montrealu. V roce 2000 se vrátil do baletu Slovenského národního divadla nejprve jako hostující sólista a v letech 2006–2010 zastával funkci uměleckého ředitele. Je zakladatelem souboru Balet Bratislava, který vedl do jeho zrušení (2010 - 2013). Od listopadu 2013 je uměleckým šéfem baletu Národního divadla Brno.
Jako choreograf se představil v roce 2002 dílem The Letter. Následovala díla Passage à l’eau trouble, Valse, Inšpirácia, Bolero, Shadows and Lights, Balansoire a další. V sezoně 2010/2011 vytvořil choreografii a režii inscenace Maria de Buenos Aires pro soubor Operety v Bukurešti a balet Romeo a Julie pro Grand Rapids Ballet Company v Michiganu. V následujících sezonách připravil inscenace Traja spolu, Queen, Osudové lásky, Romeo a Julia pro Grand Rapids Ballet, Klavírní koncert Richarda Dubry pro Lotyšský národní balet, Bolero pro Grand Rapids Ballet či Compulsive pro Diablo Ballet San Francisco.
Hana Polanská Turečková
Vystudovala taneční konzervatoř v Praze, dějiny umění na Katolické teologické fakultě v Praze a choreografii na HAMU v Praze. Působila v Národním divadle Brno, následně se stala sólistkou v Národním divadle v Praze. Od roku 2010 působí jako nezávislý tanečník, performer, choreograf a pedagog. Své projekty zaměřuje na spolupráci s renomovanými českými i zahraničními vizuálními umělci. Autorská choreografická díla vytvořila převážně pro soubor PKB, jehož uměleckou vedoucí byla v sezóně 2013/14. Za interpretační i choreografickou činnost získala řadu ocenění a její tvorba je uváděna na jevištích doma i v zahraničí, na festivalech současného tance a také v kontextu mezinárodní umělecké scény. Interakce umění a tance zkoumá i v teoretické rovině.
Pavel Šmok
Narodil se v roce 1927 v Levoči v rodině českého stavebního inženýra. Po studiu na Vyšší škole průmyslové, několika semestrech na ČVUT a krátké herecké kariéře v divadle E. F. Buriana se dostal k baletu. Absolvoval taneční oddělení pražské konzervatoře a jako sólový tanečník demi-charakterního typu působil v pražské Armádní opeře a v Plzni.
V letech 1958-61 byl šéfem baletu v Ústí nad Labem, další tři sezóny pracoval v Ostravě. Roku 1964 se stal spoluzakladatelem a choreografem samostatného zájezdového souboru Balet Praha, který byl v tehdejším „východním bloku“ unikátem. Mezi nejvýznamnější díla tohoto období patří Rossiniáda (G.Rossini 1964), Fresky (B.Martinů 1965), Nedbalky (O.Nedbal 1966) a zejména Listy důvěrné (L.Janáček 1968).
V roce 1970 přijal Šmok angažmá v Basileji, kde stál v čele baletu po tři sezony. Po návratu do Československa těžce hledal uplatnění. Až v roce 1975 mu byla z pražského Divadla Rokoko nabídnuta spolupráce a začal se rodit Pražský komorní balet. Z rozsáhlého repertoáru jmenujme Americký kvartet (A.Dvořák 1977), Pia Fraus (K.Odstčil 1974), Z mého života (B.Smetana 1983), Zjasněná noc (A.Schönberg 1986), Trio g-moll (B.Smetana 1991), Stabat Mater (A.Dvořák 1995).
Během své kariéry Šmok vytvořil více jak sto choreografií, a to nejen pro balet, ale i pro operu či operetu. Spolupracoval s televizí a filmem. Choreograficky se podílel mimo jiné na Prodané nevěstě v Metropolitní opeře v New Yorku.
Pavel Šmok ovlivnil výrazně vývoj českého uměleckého tance 20. a 21. století. Jako pedagog Katedry tance Akademie múzických umění v Praze vychoval generaci českých choreografů. Jeho osobitý choreografický styl se stal v české choreografii svébytným fenoménem.
V roce 2012 získal Cenu Ministerstva kultury za celoživotní umělecké zásluhy v rozvoji tanečního a divadelního umění v ČR a propagaci české hudby a tanečního umění ve světě.
Pavel Šmok zemřel v rodné Nekoři v dubnu 2016.
Kateřina Dedková – Franková (asistentka choreografů)
Absolvovala taneční oddělení pražské konzervatoře v roce 1974 a obor choreografie na Katedře tance na Akademii múzických umění v Praze v roce 1992. V letech 1974–76 působila v baletu Národního divadla Praha a poté se stala sólistkou Pražského komorního baletu. Do roku 1992 byla hlavní interpretkou choreografií Pavla Šmoka. Od roku 1997 působila v souboru jako sólistka, baletní mistryně a choreografka.
Spolupracovala s Laternou magikou, v Národním divadle v Praze nastudovala v roce 1995 Šmokovu choreografii Americký kvartet. V televizi ztvárnila řadu tanečních rolí, např. ve filmech Pohádka o Honzovi, Příběh vojáka, Zpěv slavíka, Pastýřka a kominíček, Alenka v říši divů. Choreografický talent prokázala např. ve Valčících, Humoreskách a České svitě Antonína Dvořáka (1986), společně s Pavlem Šmokem v choreografii Po zarostlém chodníčku (1998), Z domoviny (1999). Pro divadlo F. X. Šaldy v Liberci vytvořila choreografii baletu Coppéli.
Za roli Ženy ve Zjasněné noci jí byla udělena Cena Českého literárního fondu (1988) a stala se nositelkou Národní ceny ČSR (1989). Je baletní mistryní Pražského komorního baletu a od roku 2003 je členkou baletní poroty Herecké asociace pro udílení Cen Thálie.
Pražský komorní balet
Since 1964, zakladatel Pavel Šmok
Pražský komorní balet je největší český nezávislý profesionální taneční soubor, jehož zakladatelem je legendární choreograf Pavel Šmok. Vedením Pražského komorního baletu je od března 2016 pověřen Igor Vejsada, baletní mistr a pedagog, který pokračuje v tradici inovativního a progresivního souboru s českým a mezinárodním repertoárem s jasným zřetelem na uchování původní tvorby Pavla Šmoka ve spolupráci s dlouholetou sólistkou a pedagožkou Pražského komorního baletu Kateřinou Dedkovou – Frankovou. Oslovována je mladá a střední generace úspěšných a tvůrčích českých i zahraničních choreografů, přičemž důraz je kladen zejména na spolupráci s choreografy českého původu působících v Čechách či zahraničí (Hana Polanská Turečková, Ji-Eun Lee, Aleksandra Dziurosz, Hana Litterová, Anna Štěrbová&Žiga Jereb, Marek Svobodník, Ondřej Vinklát, Jiří Pokorný, aj.)
Zemlinského kvarteto
Vítěz soutěže Bordeaux 2010
František Souček, Petr Střížek – housle, Petr Holman – viola, Vladimír Fortin – violoncello
Zemlinského kvarteto již od svého založení v roce 1994 navazuje na bohatou tradici české kvartetní školy. V roce 2010 se stalo vítězem mezinárodní soutěže smyčcových kvartet ve francouzském Bordeaux, je také laureátem mezinárodních soutěží smyčcových kvartet v kanadském Banffu (2007), v Praze (Pražské jaro 2005) a v Londýně (2006), kde zároveň získalo Cenu publika. Soubor též zvítězil na dalších soutěžích v Čechách
i na Slovensku (1999 – Beethovenův Hradec, 2003 – New Talent Bratislava, 2004 – Cena hudobnej kritiky Žilina a Mezinárodní soutěž Nadace B. Martinů Praha). V roce 2005 byla kvartetu udělena Cena Českého spolku pro komorní hudbu a v roce 2009 cena Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni.
V sezoně 2016/2017 je Zemlinského kvarteto rezidenčním souborem Českého spolku pro komorní hudbu, díky tomu se soubor objeví na prestižních koncertech ve Dvořákově síni pražského Rudolfina.
